Pro mé drahé blízké duše...
Napsáno: March 7, 2021, Viktor Matys
O takzvaném očistci se toho napovídalo hodně. Většinou ale popisují jakousi okrajovou část pekla, kde duše nemusí být moc dlouho než dostane další šanci. Pro duše jako je ta tvoje, má milá, je ale očistec něco úplně, úplně jiného.
Když přijdeš do očistce, hned tě tam vítá skvělá parta zářících bytostí. V jejich obličejích vidíš částečně pobavení, částečně hrůzu - no jak se asi mají tvářit, když vidí, jak zbídačená se vracíš po návratu ze Země. Ale teď už je dobře; můžeme se smát.
Vrhnou se na tebe se smetáčky a ometají z tebe to svinstvo, které se na tebe na tvé pozemské pouti nabalilo. Přitom vtipkují.
Ty už si vzpomínáš kde jsi a nesmírně se ti uleví. Noční můra je pryč. A zatímco ještě těžce vydýcháváš, ptáš se: "Jak dlouho jsem tam byla?"
A jeden z těch andílků koukne na zápěstí jakoby na hodiny a řekne: "Pět minut a osm vteřin."
---- pauzička na srovnání si myšlenek ;-) ----
A pak uznale dodá: "To je rekord tohoto měsíce!"
Když je očištěno a ty se uklidníš - mimo jiné i po skleničce many na uvítanou, jsi uvedena do haly. Tam už je všechno jak má být: Božský klid, hudba sfér, blaho v duši.
Nalevo se vchází do božského světa. Přes sklo tam vidíš několik velkých, vznešených duší. Znáš je všechny, ony znají tebe. Jedna z nich tě gestem zve dál. Ale ví, že je to marné.
Všichni tě tu znají. Máš tu jméno Kalupa Bojovník, felčar lidských duší. Vědí, že půjdeš do těch dveří vpravo. Těmi se chodí na tento svět.
A už z těch dveří vykoukne anděl expedient, a když tě vidí, má nelíčenou radost. Ale taky ví, jak krátká tato setkání jsou. Vstoupíš do místnosti, kde už jsou otevřené další dveře. Ven do nekonečného prostoru. Někde hluboko, hluboko dole je planeta Země.
Tvoje bolest je pryč. Kuráž zpátky.
Tvůj přítel u východu se ptá: "Tak jak to bude? Padák? Tobogán? Nebo jako obvykle?" A šklebí se u toho. A ty jako správný Kalupa Bojovník odpovíš, že jako obvykle. A anděl expedient pro sebe utrousí: " Takže rovnou na hubu." Pak si plácnete a čau pipi.
A ty se řítíš dolů, protože jinak nemůžeš. Vybrala sis to takhle už kdysi dávno. A taky víš, že jednou se mezi ty vznešené vrátíš. Až budeš vědět, že je hotovo.
Mezitím v lůně kam padáš lechtají spermie vajíčko, které dělá co může, aby se smíchy neotevřelo, ale nakonec, když vidí kdo se to blíží to lechtání jako že nevydrží a ochotně přijme spermii, furiantsky ušmikne bičík a lůžko pro tvou duši je nachystáno.
Jsme rádi, že jsi tu zase s námi, drahá.